Tak především – žádná statistika Romů v českých věznicích neexistuje a dokonce se ani nesmí vést. Pokud se tedy objeví na internetu nebo jinde nějaké „zaručené“ počty Romů v našich věznicích, jsou ta čísla buď bez nadsázky vycucaná z palce, nebo pochází z dob, kdy jsme měli společný stát se Slováky a na cestu do Rakouska jsme potřebovali štěstí a výjezdní doložku. Ať tak či tak, jedná se v takových případech VŽDY o naprosto irelevantní údaje.
Je přitom fakt, že jiných národností či sociálních skupin se něco takového netýká. Takže to, kolik je za mřížemi například Vietnamců či Ukrajinců víme přesně. Jaké jsou důvody tohoto stavu, si netroufám odhadovat a ani se nepovažuji za kompetentní k tomu je komentovat.
Počty Romů mezi odsouzenými se evidovaly naposledy před rokem 1990 – odtud pak podle mého názoru pocházejí všechny ty „zaručené“ údaje, co se lze občas dočíst. Kritérium pro to, zda je odsouzený Rom či ne, pak bylo před Sametovou revolucí celkem jednoduché – jako Rom byl evidován každý, kdo se za Roma považoval. I zde tedy tak trochu platilo, že jde o přesný souhrn nepřesných čísel.
Možná Vás napadne, k čemu je vlastně taková statistika vězeňské službě dobrá. A zda je vůbec dobrá někomu jinému, než populistickým politikům. Odpověď zní ano. Ubytování odsouzených totiž není úplně triviální činnost a správnou volbou toho, kdo s kým bude sdílet celu, si vězeňská služba ušetří mnoho komplikací. Ubytovat Roma do cely, kterou sdílí tři neonacisté, není právě nejlepší nápad. A naopak – rasismus naruby funguje, takže si třeba takový Pražák, křtěný Vltavou, na cele se samými Romy taky užije své.
Tyhle věci se rozhodně nesmí podceňovat, protože ublížení na zdraví – ale i vražda či sebevražda – patří v takovém případě k poměrně častým důsledkům šikany a psychického teroru.
Je však jedna statistika, kterou si samozřejmě vedu. A tou je moje paměť. Za těch více než 10 let působení ve vězeňství jsem se setkala s řadou Romů. Ale i Čechů, Rusů, Američanů, Francouzů... Osobně si nemyslím, že by byla kriminalita Romů vyšší, než u jiných sociálně vyloučených skupin. Druhá věc je, že podle toho, co jsem viděla, tvoří jádro sociálně vyloučených právě Romové - a věznice tak řeší nikoliv příčinu, ale důsledek.
Během své praxe jsem se setkala s řadou lidí, kteří své sociální vyloučení řeší. Například se nyní při svém působení v neziskové organizaci pracovně setkávám s úřednicí, Romkou, jejíž oba rodiče jsem měla tu „čest“ poznat za mřížemi.
Osobně si myslím, že by pracovníci vězeňské služby měli mít možnost si vést statistiky. Zároveň je samozřejmě nesmysl vyvozovat z nich něco jiného, než že „90% drobné kriminality páchají sociálně vyloučení“ a „90% kriminality bílých límečků“ vysokoškoláci.
A to nepovažuji za nějak zásadní sociologický poznatek...